June 30, 2008

Cose della vita

Utápím se v kultuře. Ať už je to výstava nebo Después de la lluvia. Mimochodem, měly jste neuvěřitelné štěstí (nebo smůlu), chicas, že jsem zrovna měla den, kdy jsem mluvila. Občas totiž neřeknu za den ani slovo.
   Viděla jsem Conte d’été. Hrozně krásný a roztomilý příběh, který se natáčel v Dinardu a Saint-Malo, takže jsem tam byla jako doma. A bylo hrozně zvláštní poznávat všechna ta místa, vědět, že tady je kasino a tady je přístav, tahle bílá bouda je informační středisko. Hlavní důvod, proč jsem ten film chtěla vidět, byl ten, že jsem chtěla vědět, jak hrál Melvil Poupaud před Le temps qui reste. Na tuhle roztomilou roli v Conte d’été se hodil možná víc než na tragickou v Le temps qui reste, ale stejně. Kdybych byla režisérka, jiného francouzského herce bych do svých filmů nechtěla (vyjma Belmonda, ale to jsem prošvihla dobu).
   Začala jsem nakupovat knihy, filmy, hudbu. Shakespearovy Sonety a Hamleta v originále. Paměti kata Mydláře (není to tak špatné, jak by se mohlo zdát). Céline Dion - D’elles. La peau douce od Francoise Truffauda, klasika z roku 1964. Viděla jsem tam jakési DVD o Kurtovi a Courtney, ale nejsem si jistá, jestli stojí za to ho vidět, nikdy jsem o tom neslyšela (někdo možná?). Možná to zkusím.
   Zítra mám v plánu vidět Dech. Už dlouho jsem neviděla nic od Kim Ki-duka.
   Konečně jsem si objednala iPod. Teď budu týden netrpělivě očekávat kurýra. A pak se s tím budu učit pracovat, což bude ještě větší legrace.
   Z nevysvětlitelného důvodu se mi začalo líbit tetování na zápěstí. Tak, jako má Audrey Kawasaki. Líbí se mi kreativní věci a lidi s fantasií. Proč zrovna já nemůžu mít kreativní přítelkyně, se kterými bychom si dávaly kreativní dárky (ne svíčky a plyšáky) a podnikaly kreativní akce (ne chlastat na Stodolní)?
   Na přání jsem přepsala SP ze sborníku. Važte si toho, protože ta pitomá knížka se pořád zavírala, tak jsem se ty odstavce vždycky naučila nazpaměť a pak je napsala. Zároveň to berte s rezervou, když vás omezí na 25-30 řádků, nic moc se vymyslet nedá. 
   Teď jdu uklízet. Už jsem vyhodila 3 tašky oblečení. Další čeká. Někdy si pošramocenou duši léčím tím, že zběsile nakupuju. Někdy zase všechno vyhazuju. Teď je to druhé období.

June 24, 2008

En attendant ses pas

Volejbalový turnaj byl naprosto bezkonkurenční. Neprohrály jsme ani jeden zápas. Taky jsme na to od září trénovaly, volejbal skoro každou hodinu a proti nám výhradně kluci, abychom měly pořádné soupeře. Takže ty modřiny na předloktích, spálená kolena a naražené prsty přinesly ovoce (sice je to jenom zanedbatelný fakt, že o nás ve škole budou vědět a nikdo si to s náma asi nebude chtít rozházet, ale bohužel sponzoři nejsou…). A nejlepší na tom je, že příští rok dostaneme profesorku, která dneska na turnaj dohlížela a chce to s náma dotáhnout ve volejbale ještě dál. Takže teď to bude volejbal každou hodinu a proti nám asi roboti… Teď ta stinná stránka, nemůžu zvednout ruku, protože šňůra desíti dělových podání v řadě mi zahýbala kloubem. Jenže já nic kromě podání ve volejbale nezvládám na úrovni vyšší než průměrné…takže ty roboty budu potřebovat.
   Rozseknutý EMO palec se pomalu hojí. Na tréninku jsem ho nemohla používat, tak jsem držela raketu jenom čtyřmi prsty. A paradoxně jsem hrála daleko líp. Protože mi tam líp šla rotace… Asi si ho uříznu Všichni mě sice posílali k doktorovi, že je to aspoň na steh, ale já s tím šla druhý den trénovat. A moje omotávka na raketě dostala krvavé razítko.
   Začal Wimbledon. Můj druhý nejoblíbenější Grand Slam. Nevím proč, ale Aussie Open mám radši. Možná proto, že v tom vstávání v jednu ráno, kdy tady začínají zápasy, je trochu romantiky. A můj nejoblíbenější turnaj je Queen’s. Taky nevím proč. Protože je na trávě a menší než Wimbledon. Možná. Každopádně, jedno je jisté. Nenávidím to červené svinstvo (antuka). A nechci, aby vyhrál Nadal. Protože Wimbledon je turnaj pro inteligenty. 
   Přemýšlím o dovolené. Našla jsem si přes řetězec Mariott krásný hotel na La Défense v Paříži. Paříž potřetí? Možná. J’ai envie de parler francais. Stýská se mi po Rusku, ale to přejde na hodinách ruštiny. Jediná věta, kterou si pamatuju z lekce čtyři je “V neděli mám narozeniny!”. Jaká je pravděpodobnost, že budu mít narozeniny zrovna v neděli?
   Poslouchám Vivaldiho. Netuším, co to do mě vjelo.
   V Suicide Tennis stále žiju, thanks to Marin Čilić. Zítra posílám do boje Maria Ančiće…

June 23, 2008

Suicide Queen

Ráno jsme měli rozlučku s matematikou, protože naše profesorka jde do důchodu. Takže jsme se loučili se starou matematikou a vítali novou (nová profesorka se hned zděsila, když nás odstupující představovala a každý na ni vrhl zářivý úsměv a zamával). 
   Stěhovali jsme kabinet, jedli tam třešně a opilé čerty. Pak jsme se šli osprchovat a v rámci úklidu jsem se ponořila do školní skříňky, kterou mám s Evy. Našla jsem tam vskutku zajímavé věci, které se tam od září nashromáždily. Například Démona od Michaila Lermontova v originále, dva sáčky s čajem (Rooibos a Malý Buddha), staré slohovky a plášť do laboratoře, který není ani jedné z nás. Ale vzhledem k tomu, že Evy ve skříňce občas přechovává i vonné tyčinky, živé cvrčky a krosnu s horolezeckým vybavením, zas tak moc mě to nepřekvapilo.
   Musím jít do obchodu pro hamburgerové housky, protože moje oblíbená večeře teď sestává ze tří home-made hamburgerů. A potřebuju nosní sprej. Zítra hraju turnaj ve volejbale, poprvé v životě se dostanu do družstva a dostanu rýmu. Sakra.
   Propadla jsem hře s názvem Suicide Tennis. V podstatě takové malé tenisové tipování. Dneska za mě hraje Robin Söderling, tak doufám, že budu mít větší štěstí než předminulý týden v Queen’s, kdy jsem vypadla v prvním kole, protože Jürgen Melzer prohrál s Čilićem 6:7, 6:7. Kom igen, Robin!

June 20, 2008

When we rise it’s like strawberry fields

Cestou z nádraží jsem v tramvaji viděla neuvěřitelně zajímavého kluka. Tmavozelené kalhoty, modrobílé pruhované námořnické tričko, hodinky s širokým černým páskem. Vlasy po francouzsku (šest centimetrů a rozcuch) a celkový vzhled jako po tuberkulose. Nechápu, proč mě tyhle typy fascinují.
   Ir se nějak rozmluvil. Občas teď přijde, položí mi ruku na rameno. Jsme schopní prokecat celou angličtinu nebo se na sebe jenom dívat přes třídu a smát se. Byli jsme spolu na obědě. V hudebce, když jsme měli pustit písničku, která pro nás nejvíc znamená, jsem pustila Saru od Boba Dylana a potutelně se na Ira usmívala. Babička říkávala, že husí chmýří všechno smíří. Tak to asi platí, i když ta peřina byla z mikrovláken.
   Budu mít trojku z matiky. Jsem strašný borec. Dneska jsem se do krve pohádala s Jimem o vznášení těles. Tvrdila jsem, že když se těleso vznáší ve vodě, tak je v té vodě celé. Jim tvrdil, že má část nad hladinou. Nakonec už jsem řvala: “Když má část nad hladinou, tak plove, ty debile!” a matikářka měla záchvat smíchu. Pak nás konečně roztrhla a dala mi za pravdu, cha! Konec samochvály, smradu bylo dost.
   Byla jsem na křtu jakéhosi sborníku slohových prací z OČJ. Dostala jsem totiž cenu poroty, tak mě zvěčnili v knize a pozvali na křest. A největší vtip byl, že když mi to profesorka oznámila, už jsem vůbec nevěděla, co jsem do té slohovky vlastně psala a o co jde. Pak jsem si to cestou ze křtu v tramvaji otevřela a našla jsem tu svoji. Četla jsem to, jako by to napsal někdo jiný, protože už jsem si to nepamatovala, a úplně mě z toho mrazilo, místy se mi dokonce zvedal žaludek. Snad první věc, která působila tak, jak měla.
   Vtip týdne. Trenér: “Od koho jsi odkoukávala servis, když jsi začínala?” Já: (smích) “Rubén Ramírez Hidalgo, druhý nejhorší servis na tour!” Dál mu přišel k smíchu můj rok a půl starý výplet na staré raketě a učebnice práva v tašce (jsem jediný exot, který se učí na tréninku). Tak mě pak za trest svezl autem a cestou si pořád s fórkama nedal pokoj, tak jsme se mlátili mikinama, až jsme málem nabourali. Mimochodem, po dobrém míči na tréninku si občas pohrávám s myšlenkou jít hrát juniory. Vzápětí pošlu balon někam do hajzlu a tu myšlenku taky XD
   Bush - Glycerine je skvělá píseň.

June 19, 2008

I thought I’ll lose you one day

This day just sucks! A nejhorší je, že se nemám čím opít.

EDIT: Ke všemu jsem si ještě pořezala ruku. Chci umřít…