April 30, 2008

I’m not one of those who can easily hide

Mám doma zase lístky do cirkusu (tak říkám švýcarským frankům). Ja, Maria geht nach Schweiz. Oui, Maria va aller en Suisse. Potřebuju si uklidnit pocuchané nervy.
   Myslím si, co si nechci myslet. Říkám, co nechci říkat. Prostě jsem, co nechci být, a zakazuju si to. Odteď.
   “Kdy se líbá pod třešní? Zítra?” “Jo!” a odemykám skříňku. Vykouknu do uličky. “A víš, kde je třešeň?” “Ne!” Zpátky do skříňky, znovu do uličky a volám “Jednu máš myslím u baráku, přes cestu!” “To je jedno, v parku jich bude hodně! Čau!” Před školou. S cigaretou. Měním směr. Úsměv cvoka. ”Třešeň!” Už nepoužívám celé věty. “Tady není!” “Jo, tady ne. Ale u baráku. Nebo použij sakuru, to je taky třešeň!” Podupávání žlutým střevíčkem. Na druhé straně odfouknutí z cigarety. “To je jedno, v parku jich bude hodně!” “Nevím, já se líbat nebudu!” V okýnku auta se vidím, směju se. Zlá holka vyklízí pole hodné holce a brouká si Hallelujah.
   Občas mám slabou chvilku kdy chci s někým mluvit. Dívám se na bráchu. A pak sklouzneme do našeho obvyklého pošťuchování a já zase mlčím. Pořád teď mlčím. V literatuře si čtu Jiráskovu Historii filosofie, kterou s sebou nosí profesorka. Sedím v první lavici a je mi to tiše tolerováno. Vlastně jsem tak snesitelnější než obvykle, protože jsem potichu. Čtu průměrně třicet stran za hodinu a nemám ponětí, co se děje kolem. Každý ví, že mě musí nechat na pokoji.
   Třeba se ta zlá holka ve mně ještě nevzdala. Má v záloze spoustu plánů, o kterých ví, že by napáchaly hodně škody. Tak to ještě zkouší jinak, ještě vyčkává. Protože ví, že hodná holka si v podstatě nic z toho nezaslouží. Ale když zlá holka nedokáže nenávidět, nedokáže nic udělat. Takže asi čeká na to, až si nějakou nenávist vypěstuje. Zahrádku na to má dost velkou. Celou svoji zkaženou podstatu.
    Třeba v pátek všechno bráchovi řeknu. Počkám, co mi na to řekne. Pak se zdejchnu do Švýcarska a brácha na Ukrajinu. A až se další pondělí zase vrátíme, třeba to uzraje. Nebo budu čekat zase dlouhé měsíce. Jestli ve mně vyhraje to dobré. Sice se pak na sebe ani nebudu moct podívat, ale zachovám mír v našem malém světě. Dilema. A to do hajzlu ani není láska.

P.S. Opět mezi nás po dlouhé době zavítal Pablito. Po nezdařeném pokusu o sebevraždu. Ten náš malej svět je v podstatě tak prohnilej, že už v něm ani nemám co zničit.

April 26, 2008

I did my best, it wasn’t much

Včera si mě někdo zřejmě spletl s hadrem a vytřel se mnou, takže nemám moc náladu se rozepisovat. Jenom chci upozornit, že jsem se nechala encourage, takže ve Writing najdete, co jste chtěly.
Tento týden byl neobyčejně zábavný. Zejména exkurze na krajském soudě a odvolací řízení s jedním nejmenovaným týpkem, který s sebou zřejmě běžně nosí maketu zbraně a podle svého názoru není nebezpečným recidivistou, i když spáchal dvanáct trestných činů…
A včera se v IRsku blýsklo na trochu lepší časy. Hallelujah (která verze je sakra lepší - Rufus Wainwright nebo John Cale? čím víc poslouchám Calea, tím víc jsem pro možnost 2).

Razmišljam o tome je li pametnije skočiti s krova ili otići u šoping. Išla sam u šoping. I kupila sam crn džemper. Svaki put kupim džemper kad sam ljuta.

April 20, 2008

And after all - you’re my wonderwall…

Vidím, že si kreslíš, Ire. Kéž bych se tě mohla zeptat, co. Na co myslíš. Co zrovna čteš.

Našla jsem to na okraji poznámek z biologie někdy z minulého roku (píšu si myšlenky úplně kamkoliv, takže moje sešity vypadají přinejmenším zvláštně). Překvapilo mě, jak moc je to vlastně zrovna teď trefné. A zároveň mě to utěšilo. Jestli to bylo takhle tenkrát a zase se to změnilo, změní se to i teď. Třeba zase budu zajímavější než fialový přehrávač, třeba vedle mě nebudeš jenom tiše sedět. Třeba si nebudu muset týden připravovat slova, která ti chci říct. Je to můj problém, že nejsem taková hodná holka jako Virginia. Že když máš chuť se zabít, nepřevleču se v deset večer z pyžama a nepojedu z Protektorátu sedm zastávek tramvají, abych ti to vymlouvala. A nejsem taková empatička. Jen tak něčím mě nedojmeš a když je ti blbě, odmítám, abys mě stáhl s sebou. Ale to všechno neznamená, že tě nemám ráda. Ale jestli se podle tebe mít někoho rád rovná mu patřit, tak to odmítám. Odmítám, aby si mě někdo přivlastňoval. A říkám všechno přímo, neumím říkat to, co chceš slyšet, říkám to, co chci já.  Radši tě ztratím, než abych ustoupila jenom o kousek z toho, co sama chci, protože se neumím podřizovat. Nejsem hodná holka.
  

Týden jako na horské dráze. Úterní fotbal na plácku před školou. Devět dopoledne, příjemných dvacet stupňů. 5:2 pro nás, Ammannův gól z brány do brány a můj pád na beton (Andrew fauloval).
   Středeční ranní krupobití. Suším si ve třídě vlasy ručníkem, chodím v cizí mikině a je mi mizerně.
   Čtvrtek a vůně jádrového mýdla, kterou jsme všichni nasákli v laboratoři, výjimečně nepoleptaná kůže. Hrajeme s Ammannem a Irem v hudebně karty a Ammann je po nás hází. Hlasitě se smějeme a přitom se nám chce brečet. Plytké řeči, aby nebylo ticho. Takhle jsem to nechtěla. Uklízím rozbité sklo v posluchárně a zbytek hodiny jenom sedím a vdechuju to jádrové mýdlo. Brácha jde kolem mě a beze slova mě plácá po zádech. Přemýšlím, kolik toho o mně vlastně ví.
   PÁTek a úmyslně PATetická hodina literatury. Otevřeme všechna okna, místo portrétu presidenta pověsíme Spící Venuši a posloucháme, jak Kapitán recituje Vrchlického milostnou lyriku. S přivřenýma očima se opírám bráchovi o rameno. Píšeme si na okraje sešitů azbukou vzkazy. Samé nesmysly.
   Week-end. Pokračování ve velkých čistkách pokoje. Pořád schraňuju pár MC kazet. Když mi bylo jedenáct a na návštěvě u nás byli ti od Husitů, u oběda jsem na kazeťáku za sebou zmáčkla REC. Dává mi to víc, než statické fotky. Vyhodila jsem staré diáře. Nesčetně staré bižuterie. CDčka. Kusy papírů s poznámkami. Konečně jsem našla jednu slohovou práci, kterou jsem hledala už dost dlouho. Pohrávám si s myšlenkou zveřejnit pár kousků. Otázkou je, jestli jsem taková exhibicionistka, abych to udělala. Encourage me.
   Sním si svoje sny o uměleckém doupěti s tmavou prkennou podlahou a velkými okny, přinejmenším jedním francouzským. O jakémsi životě ze střípků. A možná zrovna takový žiju. Většinou chci to, co už mám.
   Jsem pozvaná někam na vernisáž, ale přesně ani nevím kdy a kam. Poslouchám Wonderwall a Everybody Hurts. Dostalo mě to! 

April 7, 2008

It’s Raining In Paradise

Miluju ranní slejvák a když mi brácha fouká kouř z cigarety do vlasů. Miluju odpolední slejvák a vzpomínky na Moskvu. A miluju sexy skřípavý hlas Tomáše Berdycha (a uznávám, že jsem úchylná).
   Na sprejerské zdi v parku se objevil velký červený nápis Kosovo je Srbsko! A nemám ho na svědomí já. Ale ráda se na něj chodím dívat.
   Náš skoro šedesátiletý vrátný nosí mikinu Black Sabbath. Pohled pro bohy.
   “Česko je v hluboké politické i ekonomické krizi.” Vojtěch Filip, šéf KSČM. A pak že nám politici lžou!