Cose della vita

Utápím se v kultuře. Ať už je to výstava nebo Después de la lluvia. Mimochodem, měly jste neuvěřitelné štěstí (nebo smůlu), chicas, že jsem zrovna měla den, kdy jsem mluvila. Občas totiž neřeknu za den ani slovo.
   Viděla jsem Conte d’été. Hrozně krásný a roztomilý příběh, který se natáčel v Dinardu a Saint-Malo, takže jsem tam byla jako doma. A bylo hrozně zvláštní poznávat všechna ta místa, vědět, že tady je kasino a tady je přístav, tahle bílá bouda je informační středisko. Hlavní důvod, proč jsem ten film chtěla vidět, byl ten, že jsem chtěla vědět, jak hrál Melvil Poupaud před Le temps qui reste. Na tuhle roztomilou roli v Conte d’été se hodil možná víc než na tragickou v Le temps qui reste, ale stejně. Kdybych byla režisérka, jiného francouzského herce bych do svých filmů nechtěla (vyjma Belmonda, ale to jsem prošvihla dobu).
   Začala jsem nakupovat knihy, filmy, hudbu. Shakespearovy Sonety a Hamleta v originále. Paměti kata Mydláře (není to tak špatné, jak by se mohlo zdát). Céline Dion - D’elles. La peau douce od Francoise Truffauda, klasika z roku 1964. Viděla jsem tam jakési DVD o Kurtovi a Courtney, ale nejsem si jistá, jestli stojí za to ho vidět, nikdy jsem o tom neslyšela (někdo možná?). Možná to zkusím.
   Zítra mám v plánu vidět Dech. Už dlouho jsem neviděla nic od Kim Ki-duka.
   Konečně jsem si objednala iPod. Teď budu týden netrpělivě očekávat kurýra. A pak se s tím budu učit pracovat, což bude ještě větší legrace.
   Z nevysvětlitelného důvodu se mi začalo líbit tetování na zápěstí. Tak, jako má Audrey Kawasaki. Líbí se mi kreativní věci a lidi s fantasií. Proč zrovna já nemůžu mít kreativní přítelkyně, se kterými bychom si dávaly kreativní dárky (ne svíčky a plyšáky) a podnikaly kreativní akce (ne chlastat na Stodolní)?
   Na přání jsem přepsala SP ze sborníku. Važte si toho, protože ta pitomá knížka se pořád zavírala, tak jsem se ty odstavce vždycky naučila nazpaměť a pak je napsala. Zároveň to berte s rezervou, když vás omezí na 25-30 řádků, nic moc se vymyslet nedá. 
   Teď jdu uklízet. Už jsem vyhodila 3 tašky oblečení. Další čeká. Někdy si pošramocenou duši léčím tím, že zběsile nakupuju. Někdy zase všechno vyhazuju. Teď je to druhé období.