Heaven Can Wait

The reason why women don’t need men is…

Maria — Tue, 19 Aug 2008 19:42:44 +0000

…they have cats.

Ukazuju se vám nahá, bez špetky make-upu, laku na nehty nebo čehokoliv. Jak mě patrně teď uvidíte na ulici. Jen škoda, že s sebou nebudu mít Timothyho, aby se vaše zraky obracely na něj (jako se snad obrátily na téhle fotce).
   Tahle je z večera, kdy jsem se byla na kocoura podívat. Když jsem přijela, bylo mu už líp a za pár dní se uzdravil úplně. A mně udělala noc v cizím domě taky líp. Vždycky je mi líp. Jako v zimě v cizím bytě.
   Jenom když jdu pít, namaluju si rty rudou rtěnkou a v kavárně na rohu si dám sklenku whisky.
   Trénovala jsem s Ondrou. Jako jediný mě oslovuje dětskou zkráceninou mého jména. A já si u toho připadám nádherně bezbranně. Vlastně pokaždé, když na mě promluví, mám pocit, jako by mě chtěl v příští chvíli vzít do náruče. Proč nemám ráda modrooké blonďáky?
   Znovu poslouchám Dylana. A Kryštof. Jejich písničky se prostě hodí k Ostrava City. Nejlíp. Začínám si snad myslet, že tohle město má nějakou poesii.

I had some dreams, they were clouds in my coffee

Maria — Fri, 15 Aug 2008 19:15:59 +0000

Čtu. Pořád čtu. A nějakou shodou okolností ať sáhnu po jakékoliv knize, je erotická.
Piju. Hlavně kafe a whisky. Kafe mě probudí, po whisky je mi aspoň vnitřně teplo. Carly Simon - You’re So Vain. Ta nejlepší píseň, když se chcete opít.
Píšu dlouhé dopisy Irině do Ruska. Měla jsem online románek s jedním Brazilcem, který má hruď jako Michael Phelps. Možná ten románek ještě mám. Strašně se mi líbí, že mě k ničemu nezavazuje. Stejně tak jako ten s Yoannem ze Sisteronu. Hloupost. Protože Yoann je ročník 1991, připadá mi to strašně roztomilé. Nikdy jsem nic neměla s někým mladším, než jsem já. Francouzi jsou děťátka.
Naše rodina co nevidět skončí v Poště pro tebe nebo podobném duchaplném pořadu řešícím rodinné problémy. Myslela jsem, že když se od té špatné větve odříznu, budu mít klid. Teď abych dávala dohromady tu dobrou, nebo mi žádná nezbyde.
Zkouším se trochu vyznat v autech. Studovala jsem něco o Alžírsku a chvíli se probírala impresionismem, starou Čínou a drogovými závislostmi. Psát o něčem, o čem nic moc nevím, je vlastně úžasné. Protože mě to donutí jít si o tom něco přečíst. Jsem trochu jako ambiciózní studentka, která tráví půl léta v knihovně.
Vždycky jsem chtěla být buď mladší nebo starší. Mít takový nebo jiný život. Lepší zájmy, věrnější přátele. Ale teď jsem se ustálila. Ať je to jaké chce, přijímám to. Dělám, na co mám zrovna chuť. Nesnažím se být jiná, lepší. Nemám už žádné cíle, které musím dosáhnout, žádné sny, které musím splnit. Je mi dobře, když nechávám všechno plynout. Den po dni. I když zůstanu celý den v posteli, budu snídat zázvorové sušenky a litr a půl Aloe Vera, číst Shangai Baby a potom psát, vím, že o nic nepřijdu. Dneska jsem strávila patnáct minut života křikem: “Proboha, obraťte tu vlajku!” a nepřipadá mi to jako promrhaný čas.
Mé pleti by nepomohlo asi ani kdybych si ji myla čistým lihem. Vlasy vypadají tak, jak jenom můžou vypadat po mytí mužským šamponem. Celá vypadám podle toho, co dělám. Spím tři hodiny denně a doháním to kávou. Skoro každý den jsem na kurtech a fyzicky se ničím, zatímco mysl odpočívá prázdnými rozhovory na pomezí flirtování. Zalézám co nejhloub do kukly, abych si pak pořádně vychutnala toho motýla, který se narodí.
I’m so vain.

Total Eclipse Of The Heart

Maria — Sat, 26 Jul 2008 19:49:47 +0000

Poobědvala jsem v italské pizzerii, ve které jsou ovšem všichni od kuchaře až po číšníka ex-Yugo. K obědu mi hrály typické balkánské balady, některé byly tak klišovité, že jsem se občas poprskala. Ale je to poslední místo v celé Ostrava City, kde je mi fakt dobře. A když hraje Tipsarević zápas na Grand Slamu, tak se tam nevaří, protože kuchař se dívá  a hosté se diví, kdo to vzadu tak řve.
   Bolí mě zuby a v Praze jsem samozřejmě ještě nebyla. Možná to mám z nervů, tak si budu čistit zuby a kloktat ústní vody a doufat, že to přejde, aspoň než mě tam někdo vezme.
   Kocour je nemocný a vypadá to blbě. Chytil nějaký zápal, co přenášejí divoké kočky. Už dostal tři injekce a nelepší se to. A nejvíc mě štve, že jsem ho neviděla, co byl kotě a ani ho nemůžu podrbat za ušima, i když bych mu tím nejspíš nepomohla.
   Včera jsem psala a poslouchala Stinga - Desert Rose, abych si trochu pomohla a aspoň usnula. Ráno jsem neslyšela zvonek ani klepání. Jednou budou na dveře mlátit hasiči. A to bude malér.
   Bratranec se vrátil z dovolené a já se to dozvídám pomocí ICQ statusu. Slíbila jsem si, že až ho uvidím, budu s ním mluvit. Ať si klidně myslí, že jsem blázen.
   Strašně se mi stýská a ani nevím přesně po kom. A do téhle pitomé nálady nějaký malý fracek zavřeští: “Tati!”.
   Poslouchám Hallelujah. Cale’s version. Ještě nebrečím, ale plavou mi oči.

Women should only open their mouth in bedroom. Really?

Maria — Wed, 23 Jul 2008 14:11:26 +0000

Právě dorazil technik na vestavěnou skříň. Když uviděl, z čeho ji má udělat, začal se smát. “Já bych měl bejt přesnej…ale mně nějak nedochází, jak mám bejt přesnej!” Vzít šupléru a měřit. Asi.
   Dneska ještě přijedou z IKEA s mým nábytkem. Dva dny po sobě jsem obědvala v IKEA a mohla bych ještě. Nemůžu se dočkat, až budu mít ve svém “studiu” tohle.
   Neděli jsem trávila tak, že jsem si večer připadala jako chlap. Nejdřív jsem smirkovala rám dveří a trubky v koupelně, pak jsem si místo piva otevřela energetický nápoj a sledovala jsem Formuli 1. Po strašně dlouhé době. Jako malá jsem se dívala s tátou každou neděli, ale celý závod jsem už neviděla asi sedm let (moje drahá matka tvrdí, že jediné, co potřebuju vidět, je start a cíl, protože zbytek je šedesát kol o ničem). A naprosto mě to vzalo. I když mi prostě chybí Häkkinen. Fandila jsem mu od svých pěti, a byl to asi poslední pořádný závodník. Hamilton je hovado A večer jsem se dívala na 24 hodin Jacka Bauera, což je sice strašná pitomost, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu mě baví.
   Technik právě prohlásil, že to, co je v současné vestavěné skříni, musí být vytřískáno ven. Takže mám další dny načrtnuté - strávím je se sekyrou v ruce…

EDIT: Nábytek je tady. Nesmontovaný, to přijde na řadu později. Architekt je tady. Šílené nápady jako udělat tmavý roh nebo červený roh jsem zamítla. A napadají mě samé pitomé francouzské věty. Jako například: “Mám žábu v záchodě!” nebo “Vaše žába sežrala můj oběd!”. Ve Francii bych s tím neobstála. Ale na ICQ jsem si změnila přezdívku na Grenouille. Skvělé slovo.

The war is near…

Maria — Thu, 17 Jul 2008 19:33:37 +0000

Nikdy neukazujte virtuální hry svým rodičům, nebo jim propadnou. Doslova Suicide.

Hláška týdne: “Rubén Ramírez Hidalgo…píše se to přes pomlčku?” - “Ne, mami, on není vdaný!”

Happy nameday, my non-blogging identity.

Nemám chuť vůbec nic psát. Jenom spát a jíst. A dívat se na pohádky. Vyližte mi polevu (Perníček).