July 10, 2008

Still in love with Claudia

Miluju švédskou kuchyni. I když Ilpo tvrdí, že cokoliv, co Švédi uvaří, byly předtím Marshmellows.
   Budu mít nový pokoj. A budu v něm mít pohovku. A lampu se stmívačem. Černé závěsy. A bílé zdi. Konečně dám dolů tu strašnou béžovou. A nebudu mít skříň ani psací stůl. Jen ještě nevím, co si pověsím na zeď. Vždycky jsem měla zdi úplně prázdné (plakáty jsem vždycky nenáviděla, stejně jako reprodukce Mony Lisy).
   V H&M jsem našla svoje vysněné trojbarevné šaty slevněné z 800,- na 230,-. Možná nám Bůh kompenzuje podělaný život těmihle malými zázraky.
   Konečně mi přišel iPod. Tak se s ním teď celé dny mazlím a iTunes běží od rána do večera a já jsem zjistila, že vlastně nemám žádnou pořádnou hudbu, protože do mojí 1 GB mp3ky se vlastně žádná hudba nevešla. Vlastně ani nevím, co se teď hraje. Možná bych měla začít poslouchat rádio. Nebo MTV. Jenže to by se mi udělalo zle. Bráchovi iPod radši svěřovat nebudu, protože když ho Ammann požádal, ať mu nahraje nějakou dobrou hudbu, brácha mu tam nahrál Justina Timberlakea. Najednou to začalo hrát a Ammann málem zahodil iPod dvacet metrů od sebe. Musím projít něčí Last.fm, nebo tak. Zatím jsem si dala na seznam CDs The Dandy Warhold, Belle and Sebastian, Nirvanu (nemám Unplugged in New York a je načase, abych to napravila), Muse a Oasis. Co ještě stojí za poslech?
   Ale líbí se mi I Kissed A Girl od Katy Perry. Protože můj první polibek v životě byl se spolužačkou, když mi bylo čtrnáct. Byly jsme sice už trochu mimo, ale na druhou stranu je to podle mě nejkrásnější holka ze třídy, takže to jako svoje poprvé budu klidně počítat. Největší paradox je, že se spolu ani nijak moc nebavíme. Sladké vzpomínky. Natočím o tom seriál typu Veronica Mars. Školní skříňky máme.
   Někdy v dohledné době musím do Prahy, nechat si spravit zuby. A vůbec se na to netěším. Ale v Protektorátu už mi na ně nikdo sahat nebude.
   Jdu si umýt vlasy šamponem Claudie Schiffer a dát si do nich banánový krém. Dneska si dám na rty malinovou. Protože venku je šedě.

July 7, 2008

Little Flickr Game

Řetězové hry a dotazníky nemám ráda. Ale tohle je kreativní, inteligentní a zábavná hra. Uvidíte spoustu zajímavých fotek, dozvíte se zajímavé věci o jiných lidech a pohrajete si. Koncept jsem našla na Vintage Pleasure, upravila jsem jen otázku 3, protože nepředpokládám, že by Flickr obsahoval fotku mé školy (i když možné je všechno).
   Nejradši mám první a předposlední fotku. Můžete hádat moje odpovědi, a kdo nerad hádá, nebo chce vědět, jestli se trefil: answers.
   I wanna see your mosaic!

The concept:
a. Type your answer to each of the questions below into Flickr Search.
b. Using only the first page, pick an image.
c. Copy and paste each of the URLs for the images into fd’s mosaic maker.

The Questions:
1. What is your first name?
2. What is your favorite food?
3. What university did you go to/will you go to?
4. What is your favorite color?
5. Who is your celebrity crush?
6. Favorite drink?
7. Dream vacation?
8. Favorite dessert?
9. What you want to be when you grow up?
10. What do you love most in life?
11. One Word to describe you.
12. Your flickr name.

July 6, 2008

Grass is for goats, I like it hard!

Svět se v kravskou prdel obrátil. Wimbledon vyhrál člověk bez mozku. Ale z tolika breakballů, jako měl Federer ve druhém setu, by jeden proměnil i takový tenisový ignorant, jako je například Ramírez Hidalgo (promiň, Rubéne, miluju tě, ale to, co hraješ, není tenis).
Jedinou útěchou mi budiž, že to nebylo 0:3 na sety. Hard courts, I’m waiting for you. Desperately.
Já už mám asi nervy jenom na challengery.

P.S. Pascal Maria je borec. Konečně někomu došlo, že prostoje před Nadalovým podáním jsou delší než 20 sekund.

July 4, 2008

Claudia Schiffer’s hair

Působí mi neuvěřitelné potěšení procházet se v třicetistupňovém vedru po městě v ultra-mini sukni s volánky, která má vpředu asi tak dvacet centimetrů. Poslouchám osmdesátá a devadesátá. Nahlas. Nechci slyšet vůbec nic z okolního světa, a už vůbec ne lidi.
   Dnešní déšť ovšem taky není na škodu. Popravdě jsem déšť za poslední měsíc viděla jenom v televizi. Déšť mi připomíná, že mám i nějaké křehčí stránky. Že dokážu sedět zachumlaná do svetru, dívat se z okna na mokrý chodník, na klíně otevřenou lahvičku s tátovou poslední kolínskou, a že mi tak vlastně vůbec není smutno.
   Dočetla jsem Paměti kata Mydláře a vrátila jsem se ke slečně Smille. Skoro po roce. A pořád mi připadá stejná jako já. Nenávidí děti, nechce klasický model rodiny, žije sama a nevěří na jemnou, duševní lásku. Na lidi se dívá vlastně jako na zvířata. Jak výstižné.
   Vyházela jsem další krámy, utřídila si poznámky k náboženským reformacím. Luther byl bačkora, na rozdíl od Zwingliho, který aspoň uměl vzít do ruky něco pádnějšího než Bibli. Naše dějepisářka je k pomilování. “Řeknu vám něco o svém oblíbeném reformátorovi. Aha, už zvoní, tak si to dopovíme příště!” Příště začala Jindřichem VIII. Takže k jejímu oblíbenému reformátorovi: “Jean Calvin, Francouz, působil v Ženevě!”. To mění historii.
   Došla mi baterie v MP3ce. Tak jsem přišla do trafiky. “Máte mikrotužkové baterie?” - “Jaké?” -”Mikrotužkové!” Nechápavý pohled. “Tři áčka!” - “Jo, ty tenký!” Mon Dieu. 

June 30, 2008

Cose della vita

Utápím se v kultuře. Ať už je to výstava nebo Después de la lluvia. Mimochodem, měly jste neuvěřitelné štěstí (nebo smůlu), chicas, že jsem zrovna měla den, kdy jsem mluvila. Občas totiž neřeknu za den ani slovo.
   Viděla jsem Conte d’été. Hrozně krásný a roztomilý příběh, který se natáčel v Dinardu a Saint-Malo, takže jsem tam byla jako doma. A bylo hrozně zvláštní poznávat všechna ta místa, vědět, že tady je kasino a tady je přístav, tahle bílá bouda je informační středisko. Hlavní důvod, proč jsem ten film chtěla vidět, byl ten, že jsem chtěla vědět, jak hrál Melvil Poupaud před Le temps qui reste. Na tuhle roztomilou roli v Conte d’été se hodil možná víc než na tragickou v Le temps qui reste, ale stejně. Kdybych byla režisérka, jiného francouzského herce bych do svých filmů nechtěla (vyjma Belmonda, ale to jsem prošvihla dobu).
   Začala jsem nakupovat knihy, filmy, hudbu. Shakespearovy Sonety a Hamleta v originále. Paměti kata Mydláře (není to tak špatné, jak by se mohlo zdát). Céline Dion - D’elles. La peau douce od Francoise Truffauda, klasika z roku 1964. Viděla jsem tam jakési DVD o Kurtovi a Courtney, ale nejsem si jistá, jestli stojí za to ho vidět, nikdy jsem o tom neslyšela (někdo možná?). Možná to zkusím.
   Zítra mám v plánu vidět Dech. Už dlouho jsem neviděla nic od Kim Ki-duka.
   Konečně jsem si objednala iPod. Teď budu týden netrpělivě očekávat kurýra. A pak se s tím budu učit pracovat, což bude ještě větší legrace.
   Z nevysvětlitelného důvodu se mi začalo líbit tetování na zápěstí. Tak, jako má Audrey Kawasaki. Líbí se mi kreativní věci a lidi s fantasií. Proč zrovna já nemůžu mít kreativní přítelkyně, se kterými bychom si dávaly kreativní dárky (ne svíčky a plyšáky) a podnikaly kreativní akce (ne chlastat na Stodolní)?
   Na přání jsem přepsala SP ze sborníku. Važte si toho, protože ta pitomá knížka se pořád zavírala, tak jsem se ty odstavce vždycky naučila nazpaměť a pak je napsala. Zároveň to berte s rezervou, když vás omezí na 25-30 řádků, nic moc se vymyslet nedá. 
   Teď jdu uklízet. Už jsem vyhodila 3 tašky oblečení. Další čeká. Někdy si pošramocenou duši léčím tím, že zběsile nakupuju. Někdy zase všechno vyhazuju. Teď je to druhé období.